Huk (Zlatohorská vrchovina)

Nadmořská výška: 788 m n.m.

Dnes zavítáme na hřeben táhnoucí se z Karlovic ve směru nad Vrbno pod  Pradědem. Jeho první vrbenský vrchol se nazývá Huk.

 

 

I doma se dá zabloudit. Jednou jsme si s manželem vyšli na krátký výšlap na hřeben nad městem. Vystoupali jsme po modré z vrbenské části Mnichov až k rozcestí se žlutou. Tady stojí rozcestník s názvem Ostrý. Zarostlým terénem, jen pár metrů od rozcestníku, jsme se dostali do nejvyšších partií stejnojmenné hory. Na zpáteční cestě po modré jsme na hřebeni odbočili vlevo s úmyslem projít se po hřebenovce a sejít někde nad vrbenskou sklárnou. Pobíhání po vrcholu se nemusí vyplatit. Už, už, jsme se chystali nabrat směr k domovu, když jsem zjistila, že terén začíná na všechny strany klesat. „Hurá, jsme na vrcholu“, prohlásila jsem a začala usilovně hledat triangulační bod. Kdybych se podívala do mapy, zjistila bych, že na Huku kóta značená není. Párkrát jsme se nahoře otočili a začali sestupovat. Po chvíli se nám mezi stromy odkryl částečný výhled na protější stranu. „Já ty hory nějak nepoznávám“, povzdechla jsem si. „Ani já ne“, překvapil mě manžel. Bunkr pod námi do terénu také nezapadal a sluníčko si klidně svítilo z jiné strany, než by mělo. Co teď? Šlapat zpět do kopce se nám nechtělo a pod námi se rýsovala nějaká cesta. Tady přišla konečně na řadu mapa a bylo jasno. Byli jsme na odvrácené straně hory. Trvalo hezky dlouho, než jsme došli k hájence u Adamovského potoka. Odtud do Karlovic a pěkně přes celou obec do Vrbna. Místo několika málo kilometrů můj krokoměr ukazoval číslo dvacet jedna.

Návrat na místo činu.

Nedalo nám to. Brzy jsme se na vrchol Huku vypravili znovu. Nebylo to vůbec složité. Za sklárnami se vydal lesní cestou k Vyhlídce Praděd. (Dnes je cesta k Vyhlídce žlutě značená.) Od Vyhlídky cesta pokračuje k rezervaci a podél oplocení se dá vystoupat k vrcholu. Nejvyšší místo se nachází přímo nad rezervací. Jako náhradu za nenalezený geodetický bod, mi manžel postavil značku ve tvaru jehlanu z větví svázaných obinadlem. Možná na vrcholu stojí ještě dnes. Asi by bylo lepší pěkně po horalsku nasbírat kameny a vytvořit pyramidu, jako to udělaly berounské děti na vrcholu Slunečné. Ale kde bychom tolik kamenů vzali?

Autor: Helena Rusková