Moravský kopec (Zlatohorská vrchovina)
Nadmořská výška: 782 m n.m.
Na Moravský kopec jsem zabrousila nesčetněkrát. Vždy však, jak se říká, jen prstem po mapě. V té je kopec označen jako místo dalekého výhledu a to prostě láká. Na výšlap jsme vyrazili v krásném slunečném dni letošního opožděného babího léta. Jako výchozí místo jsme zvolili rozcestí nad posledním objektem protialkoholní léčebny v Horních Holčovicích, před kterým je tabulka s názvem Rezidence pod Moravským kopcem.
Vrcholový bod hory, která se sem prudce zdvíhá z osady Spálené, je odtud co by kamenem dohodil. Prošli jsme kolem altánku s názvem Magdaléna a jen pár minut pokračovali rovně, abychom se v nejpříhodnějším místě vydali terénem vpravo k zalesněné části kopce. Jedinou překážkou je zde elektrický ohradník, ale měli jsme štěstí, kravičky tady nebyly. Právě ze svahu hory se otevírá úžasné panorama. Ze známých míst lze jmenovat Uhlířský vrch nad Bruntálem, Anenský vrch, Vysokou horu, Petrovy kameny, Praděd či Medvědí vrch. V dálce se rýsovaly obrysy Velkého Roudného, poněkud zastřeného podzimním oparem. K vyhledání nejvyššího bodu hory stačilo od okraje lesa jen pár desítek metrů chůze. Obě triangulační tyče a také kamenný patník vystupující zřetelně nad terénem, se nacházejí v dobře přístupném místě mezi vysokými smrky a již z dálky se hlásí výraznou červenou barvou. Na mnoha jiných vrcholech výškové body buď zcela chybí nebo nacházíme vyvrácené, poškozené a zrezivělé tyče, není divu, že takto ošetřené vrcholové místo potěšilo.
Z vrcholu jsme sestoupili mírně vpravo k okraji lesa a pohodlnou chůzí pokračovali ve směru, který nám udával vysílač na sousedním kopci s názvem Osička. V blízkosti vysílače jsme míjeli kříž, pietní místo vydávající svědectví o jednom mladém vyhaslém životě, a usadili se na lavičce odpočívadla, zbudovaného pod vysílačem. Stejné panorama, stejné zážitky, jen poněkud jiný úhel pohledu. Kamenitý chodníček, který ani na chvíli neopouští krásnou krajinu, směřuje od vysílače k cestě, spojující osadu Horní Holčovice s obcí Holčovice. Tady se nabízí neodolatelná možnost vystoupat pod vysokým napětím na další vrchol, tentokrát nenesoucí žádné jméno. Vrcholové místo je zarostlé, ale již ze svahu kopce je možné se potěšit pohledem zpět na Moravský kopec a vrchol Pradědu rýsující se na jeho pozadí.
Za doprovodu zvuku zvonečků stáda oveček jsme si mohli vychutnat i samotnou procházku obcí. Každý z objektu léčebny má své pojmenování vkusně napsané na tabulce, ukrývající se pod umně vyrobenou stříškou. Prohlídli jsme si dřevěnou zvoničku, označenou jako národní památka a pětikilometrový okruh, na kterém jsme strávili tři hodiny, uzavřeli u altánku Magdaléna. Horní Holčovice se pyšní nádhernou přírodou. Jak jsme si ověřili, místní jsou si toho velmi dobře vědomi. Obrovské nezalesněné plochy, několik vrcholových míst, kopcovitý terén s různými remízky, osamělými stromy či skupinami stromů, spolu s nádherným panoramatem otevírajícím se z nejrůznějších míst v okolí osady, zkrátka neopakovatelná krajina a doslova balzám na duši. Kdysi tu údajně bývala malá, nejspíš velmi kamenitá políčka. Bývalí usedlíci při jejich obdělávání nasbírali neskutečné množství kamenů, které tu v současné době tvoří různě tvarované náspy či valy dokreslující charakter zdejší krajiny. Na mnoha místech jsou plochy nově vysázených stromečků, o něco níž, v osadě Jelení lze spatřit kromě oveček i pasoucí se koně či hejna husí. Značná část i nezalesněných pozemků je ohrazena a slouží jako obora k chovu lesní zvěře. Na jednom z vyvýšených míst, žel že právě v místě za oplocením, lze z dálky zahlédnout dřevěnou stavbičku připomínající malou rozhlednu. Je vidět, že se tu majitel nebo nájemce pozemků dobře stará.
Jen mě napadla otázka: Mohu považovat předvolební růžičku z rukou pana Palase za slib, že jemu jistě velmi důvěrně známá místa přírody v okolí Horních Holčovic budou v budoucnu přístupná i nám, obyčejným občanům?
Autor: Helena Rusková
