Kraví a Solná hora (Zlatohorská vrchovina)

Z některých míst Zlatohorské vrchoviny nebo Nízkého Jeseníku (např. Obří vrch v Karlovicích, rozhledna Ježník nebo Cvilín), můžeme v dálce ve směru k Albrechticím spatřit červenou kopuli. „Kdo ví, k jakému účelu slouží to monstrum, hyzdící tady přírodu“, vyjádřil se jeden z turistů o tomto koutu naší vlasti na internetu.

Nás červená barva nalákala do míst dosud nepoznaných. V Holčovicích jsme odbočili ve směru na Valštejn a poslušně zaparkovali v místě zákazové dopravní značky. Letitá, poškrábaná značka z předlistopadové doby povoluje vjezd pouze vozidlům dávno neexistujícího státního statku. Obrostlá vysokou trávou zrovna důvěryhodně nepůsobí. Osadu Valštejn tvoří pár nemovitostí roztroušených kolem silnice, lemující z části Valštejnský potok, z části místní, téměř vyschlý potůček. Potůček, který hlídá vodník a další pohádkové bytosti, je přítokem Valštejnského potoka. Po obou stranách silnice se nad nemovitostmi zdvíhají prudké, vzorně obdělané stráně. Nad osadou, v místě zaniklého Malého Valštejna, stojí jediná památka na existenci této osady. Malá kaplička, obklopená několika listnatými stromy. Místní, již nežijící občan, se postaral o její záchranu. Dnes již znovu opadává zdivo, stojí tu a čeká, jestli tudy projde nějaký vlivný turista, který by měl zájem poskytnout jí líbivější kabátek a oživit její historii. Zprava přichází ke kapličce žlutá turistická trasa, spojující Město Albrechtice s Petrovými boudami a procházející vrcholem hory Jívina na jedné a Solné hory na druhé straně. Vozovka šplhající za kapličkou prudčeji do kopce, je lemovaná nádhernou krajinou.

Na rozcestí s názvem Kraví hora, postavily Lesy ČR pěkné odpočívadlo s malou zvoničkou. Nechybí tu tabule s informacemi. Se zájmem jsme si přečetli: „Místo, které jste navštívili, se nazývá Kraví hora (Kuhberg), zřejmě podle existence původní vesnice, která po roce 1945 zanikla.“ Asi osm set metrů od altánku, stojí ono již zmíněné, z dálky viditelné zařízení. Válec, svým tvarem připomínající spíše vodojem, nemá červenou barvu, jak se nám zdálo, ale svítí do okolí barvou oranžovou.

Oplocený areál s udržovaným okolím je střežen kamerami a podle vozidel za oplocením není těžké uhodnout, že se jedná o zařízení sloužící vojenským účelům. „Turisté se mylně domnívají, že objekt stojí na vrcholku Kraví hory“, dozvěděli jsme se tady a byli jsme upozorněni, kde že se pravý vrcholek hory nachází. Hledali jsme ho teprve při zpáteční cestě. Kdysi k vrcholu vedla cesta právě z míst, kde stojí vojenské zařízení. Dnes tu, k vrcholu Kraví hory od oplocení směřuje zarostlý val. Podél něho se dá dostat k okraji lesa, kde nejvyšší bod hory (725 m n. m.) místo triangulačního bodu avizuje veliká červená šipka na stromě. Vraťme se ale na žlutou. Stoupá za vojenským objektem k bezejmenné výškové kótě (751 m n. m.), nacházející se poblíž remízku, u něhož stojí velká napáječka. V teplém podzimním dnu sem nalákala celé stádo krav. Nezbývalo nám, než živou překážku, hovící si přímo na turistické trase, z dálky obejít. Turisté, přicházející v protisměru, nás nadchli pro prodloužení trasy proti původnímu plánu. Asi tři kilometry dlouhým lesním úsekem, s nevelkými výškovými rozdíly, jsme se pohodlnou procházkou přesunuli na Solnou horu (868 m n. m.) Přibližně dvěstě metrů za jejím vrcholem se nachází paseka s výhledem na Příčný vrch, Biskupskou kupu a kostel Pany Marie Pomocné na jedné straně a na město Krnov na straně druhé. Teprve při zpáteční cestě se mi podařilo vyfotografovat lákavě vypadající místo s názvem rozcestníku Nad Ztracenou vodou, který jsme kvůli kravičkám museli minout.

Bez velkého zdržování jsem opět prchala před zvědavě bučícím stádem. Samotné místo s názvem Ztracená voda jsme neviděli. Údajně je pozůstatkem rekreační osady v údolí Valštejnského potoka, jehož voda se prý střídavě objevuje a ztrácí. Úsek od kapličky Malý Valštejn až k rozcestníku Nad Ztracenou vodou, který je dlouhý dva kilometry, je rozsáhlé nezalesněné území. Louky tu slouží k chovu dobytka a okolí cesty je lemováno elektrickými ohradníky. Ohradníky přecházející přes cestu, jsou odnímatelné. Pokud se kravičky nerozhodnou pást zrovna v okolí altánku, posezení pod stříškou odpočívadla s výhledem do okolí, doplněné případně jen krátkou procházkou, může být balzámem pro tělo i duši. Zvlněná kopcovitá krajina, brázděná remízky a alejemi stromů, s panoramatem zalesněných vrcholků Hynčické hornatiny a Nízkého Jeseníku, s místy se odkrývajícím výhledem na město Krnov, je úžasná.

Autor: Helena Rusková