Obří vrch (Zlatohorská vrchovina)

Nadmořská výška:  733 m n.m.

Obří vrch nad Karlovicemi má kupovitý tvar, od sousedních vrcholů je oddělen hlubším sedlem a připomíná se vysílačem na svém vrcholu. Z balkonu našeho panelového bytu ve Vrbně se na Obří vrch díváme každý den. Když jsem se před mnoha lety do tohoto kraje přistěhovala, dlouho jsem neznala skutečný název hory. Manžel vždy mluvil obecně o karlovické sopce. O tom, že by hora byla sopečného původu, jsem však v mapách nenašla žádnou zmínku.
 

Čtenáři, bydlící v blízkosti Obřího vrchu, sem zavítali jistě nesčetněkrát a ani my jsme tu nebyli poprvé. Nejdřív s dětmi, později s vnoučaty, tentokrát tak trochu i kvůli čtenářům Deníku. Cesta k vrcholu není značená, přesto je hora dobře dosažitelná. Pokusím se cestu co nejpřesněji popsat a pozvat k výletu i vzdálenější návštěvníky Karlovic.

Od hlavní silnice v Karlovicích se u prodejny přikrývek vydáme odbočkou ve směru do Zadní vsi. Po mostě přejdeme řeku Opavu a pokračujeme do místa, kde se nachází turistický rozcestník s názvem této místní části. Odbočíme vlevo a chvíli pokračujeme po zeleně značené trase. U nejbližší odbočky se vydáme již neznačenou cestou vpravo do kopce a vystoupáme k okraji lesa. Odtud nás k vrcholu čekají zhruba 3 km chůze, pomalou procházkou ji zvládneme za necelých jeden a půl hodiny. Máme před sebou širokou lesní cestu hustě sypanou štěrkem, která se po třech stech metrech prudce stáčí do leva. My ale odbočíme vpravo a pokračujeme jen mírně užší vozovkou s travnatým pruhem uprostřed. Cesta, lemovaná převážně bukovým porostem, řídce prostřídaným smrkem, jen mírně stoupá a je asi kilometr bez zákrut a odboček. Pokračujeme po ní i v místě, kde vytváří další prudkou levotočivou zatáčku. Dvě cesty, odbočující v tomto místě doprava, ponecháme bez povšimnutí. Vrstevnicově kopírujeme vrchol, který máme po pravé straně stále ještě vysoko nad sebou. V sedle pod vrcholem pokračujeme vpravo poněkud prudším, přesto nenáročným stoupáním. Cesta vytváří oblouk a přivede nás až k vysílači.

V posledním zmíněném úseku cesty oko i duši potěší spousta mladých modřínů a krásné výhledy do krajiny. Pod sebou máme údolí Adamovského potoka, nad ním, podle vysílače nad Horními Holčovicemi, poznáme Moravský kopec, který se nachází vlevo od vysílače. Blíže k vrcholu se nám odkryje pohled na hřeben Nízkého Jeseníku směřující k Pochni (Jelení vrch a Uhlíř). Malebný obraz se otevírá v údolí pod námi. Jako první nás zaujme karlovický kostel a nadchne pohled na široké, ladně se vlnící koryto řeky Opavy.

Pěšinkou u vysílače se po pár krocích dostaneme k triangulačnímu bodu, v jehož blízkosti najdeme improvizaci lavičky. Tady se můžeme usadit a strávit zde pohledem na Nízký Jeseník a údolí obce, libovolně dlouhou chvíli. V tichém rozjímání nás může rušit jen zvuk zařízení místního vysílače.

Až se na jaře příroda opět probudí a bukový porost ovládne zelená, neváhejte. Možná Vás místo osloví a budete se sem rádi vracet, podobně jako my.

Autor: Helena Rusková