Příčný vrch (Zlatohorská vrchovina)

Nadmořská výška:  975 m n.m.

Letošní zima zimním radovánkám zrovna nepřeje. Zalovila jsem proto ve vzpomínkách, abych v příštích čtyřech vyprávěních o vrcholech Zlatohorské vrchoviny pozvala čtenáře na pěší výšlapy do přírody. Zlatohorská vrchovina lemuje ze severovýchodu Hrubý Jeseník. Její nejvyšší horou je Příčný vrch nedaleko Zlatých Hor. Je vysoký 975 m n. m.

Za opakovanou návštěvu stojí poutní místo Panny Marie pomocné. Pěkný areál uprostřed krásné přírody, oáza pro klid a rozjímání, se nachází přímo na svahu této hory. Turistické rozcestníky nikdy nenechám bez povšimnutí. Tady je třeba za nimi vystoupat do vysokého břehu. Lavičky v jejich blízkosti umožňují pohled na místo poutníků z výšky. A nejen to, odpočívá se tu přímo báječně. Po návratu odsud jsem doma rozložila mapu a bylo rozhodnuto. Trasu zvládneme s Kubíkem. Na hřeben Příčného vrchu vede červené turistické značení. Cesta není jednotvárná, jen je třeba počítat se slušným převýšením. Střídá se vysoký listnatý porost i nízké mladé smrčky, okolí trasy je udržované a příjemné. Vnuk projevil klučičí zájem o blízký posed, ze kterého na nás z průhledu koukala jen jeho kukadla. Rozhodně se nenudil. K nejbližšímu rozcestníku s názvem Hřeben jsme od poutního areálu šlapali pouhé 2 km. Ve skříňce na stromě jsme tu objevili návštěvní knihu, do které se Kubík svým kostrbatým předškoláckým písmem důležitě podepsal. O zapomenutém koutu naší vlasti se tu rozhodně mluvit nedá. U rozcestníku jsme červené značení opustili a vydali se širokou hřebenovou cestou kolem vysílače. Směřuje k Hornickým skalám. Naším hlavním cílem byl ale vrchol hory. Pohodlnou cestu jsme proto museli na chvíli opustit. Ke Kubíkově radosti jsme pod vrcholem objevili lesní chatu a v nejvyšších místech hory další posed. Tady jsem se trochu bála, abychom vnoučka v hustém porostu neztratili z dohledu.

První cíl jsme měli zdárně za sebou a tak raději zpátky na cestu. Po ní si vnuk mohl běhat, jak chtěl a zkoumat okolí. Pod dohledem dědečka obcházel pozůstatek po bývalé hornické štole. Skály, poněkud ukryté mezi stromy, jsme nepřehlédli. Ale byly to ty správné? Poloha Hornických skal, které byly naším druhým cílem, nám podle mapy příliš neseděla. Raději jsme šlapali další kilometr, ale jiné skály jsme už neobjevili. Za to značka, slibující daleký rozhled, nás nezklamala. Skutečně se nám odkryl nádherný výhled do údolí směrem k Heřmanovicím. Jen pomalu jsme se vraceli po široké hřebenové cestě. Procházka tu byla přímo kouzelná. Navštívit Příčný vrch rozhodně stojí za to. Nabízí se dokonce výběr. Značenými cestami se lze dostat také k Táborským skalám, ke zřícenině hradu Edelštejn nebo se vydat křížovou cestou ke Zlatým Horám.

Autor: Helena Rusková